Kdo by si opravdu rád sedl do prezidentského křesla, tomu už běží odpočet. Po odchodu Miloše Zemana se nebude proti komu vymezovat. Uspěje ten, kdo objede republiku a se sháněním hlasů začne včas.

Marek Hilšer nevyhrál minulé prezidentské volby a velmi pravděpodobně nevyhraje ani ty příští. Ale opět projevil schopnost přečíst situaci lépe než mnozí političtí matadoři.

Pokud by z jakýchkoli důvodů došlo na volby dříve než v řádném termínu (2023), bude pro občanské kandidáty velmi těžké získat ve zkráceném čase potřebných 50 tisíc podpisů. Hilšerovi se to minule nepodařilo ani za komfortních podmínek, musel nakonec kandidovat s podporou senátorů – a evidentně se z toho poučil.

I kdyby se volby konaly v termínu řádném, musí ale stejně ten, kdo chce uspět, odstartovat systematickou kampaň co nejdříve.

Na obzoru se totiž zatím neobjevil žádný jasný konsenzuální nástupce Miloše Zemana. Šance na vítězství tak porostou tomu, kdo bude pečlivě budovat svou známost tak, aby o něm věděl taky někdo jiný, než jen čtenáři politického zpravodajství v Praze 1 a Brně-střed. A objíždění republiky od Aše po Beskydy nelze stihnout za pár měsíců.

Tohle vše Hilšer evidentně pochopil a snad tak probudí ze zimního spánku i další uchazeče, kteří zatím trousí jen klišé o tom, jaká by to byla případně čest. Prezidentská kandidatura je v první řadě bojem o moc se vším, co k tomu patří. Zvítězí ten, kdo si to připustí.

 

celý článek na názory aktuálně cz